Najdeme zde strmé ledovcové kary i rozlehlé horské louky, skalnaté hřebeny i malebná údolíčka lemovaná roubenými domky.
Oblé siluety horských hřebenů dokládají, že pohoří je staré téměř 600 miliónů let. Pro svou drsnou severskou krásu a
rozmanitost přírody je chráněno jako biosférická rezervace UNESCO, kde se vyskytují vzácné druhy rostlin a živočichů,
celé území je také vyhlášeno jako významné ptačí území. V zimní sezóně nabízejí Krkonoše kvalitní a pestré podmínky
pro lyžování a v létě jsou oblíbeným cílem turistiky a cykloturistiky.

Na území Krkonoš se vyskytují reliktní a endemické druhy rostlin a živočichů. V Krkonoších se nalézají největší plochy
ležící nad horní hranicí lesa v České republice. Ve výšce 1200–1300 m zde končí pásmo lesa. Výše je pásmo kosodřeviny, smilkové hole, kamenného a suťového moře. Tento v Česku velmi vzácný biotop se nazývá arkto-alpínská tundra.
Na několika místech nalezneme dokonce rašeliniště. Původní smrkový porost byl částečně zdevastován vlivy imisí.
V nižších polohách rostou monokultury buku a smrku. Malakofauna Krkonoš čítá 90 druhů měkkýšů.

První doklad o rozšíření názvu na celé hory je z roku 1517, kdy byl použit název Krkonošské hory,
nápis Krkonoš doplňoval obrázek čerta. Zkrácený název Krkonoše je poprvé doložen v roce 1601. Název je nejčastěji
považován za odvozeninu ze starého slovanského základu „krk“ či „krak“ znamenajícího kleč čili kosodřevinu,
Josef Jungmann je spojoval se jménem germánského či keltského kmene Corconti či Korkontoi, zmiňovaného Ptolemaiem,
s předpokladem, že jím zmiňované pohoří Asciburgius bylo totožné s dnešními Krkonoši (Korkontoi však měli žít někde poblíž
pramenů Visly, tedy spíše v Beskydech). Některá bádání vykládají původ názvu z praslovanského základu
s významem „kamenité úbočí, kamenité pole“ a předpokládají souvislost s názvem ukrajinského pohoří Gorgany
ve Východních Karpatech.